Těšili jsme se na lososy, kteří by prý měli táhnout řekou, která parkem protéká. Místo toho jsme šli podstatnou část cesty podél dálnice a měli výhled na sídliště v kanadském stylu. Ale bylo krásně teplo, sluníčko hřálo, při stoupání do kopce místy až moc, stálo to za to.

Při nástupu na lesní cestu byla výrazná cedule s varováním – POZOR, TADY JSOU MEDVĚDI! Tep se mi zrychlil, ale… zbytečně. Cestou jsme potkali kanaďany všech možných tvarů, velikostí i původu, ale jako medvěd nevypadal žádný z nich. Možná to bylo i tím, že jsme tu byli den před oslavou dne díkuvzdání, bylo hezky, místní tak vyrazili do přírody a medvědi se utekli někam schovat.

Poslední úsek cesty bylo lezení po kamenech. Skoro takové horolezení. Moje průprava v tomhle směru není nijak valná, ale spoléhal jsem na svoje pohory s vibram podrážkou. Většina místních vedle mě hopsala o dost hbitěji, obratněji a v teniskách. Mám se v čem zlepšovat.

Tmavé fotky z lesa dávají dobrou představu o čem tu výlety do lesů jsou – kapradí, stromy porostlé mechem, bláto všude kolem, kluzké kameny a kořeny.