Pracovní postřehy z Kanady

Cestování přináší obohacení a zkušenosti. Proto mě cestování baví, rád pozoruju místní cvrkot a v mezích mojí introvertnosti poznávám místní obyvatele. Jejich často odlišný náhled na mnohé věci plynoucí z jiných historických zkušeností a výchovy může být překvapující a v první chvíli vyvolávat otázky a pochybnosti. Ve výsledku ale zpravidla přináší rozšíření obzorů.

Uvedené důvody a vylepšení angličtiny byly jedním z hlavních důvodů proč jsme se na cestu do Kanady vydali. Začátky s hledáním práce nebyly úplně optimistické, v pevném přesvědčení “my to dáme” se začaly objevovat trhlinky pochybností. Po dvou týdnech a pod tíhou vědomí extrémních počátečních nákladů přišla řada na otestování manuálních dovedností – můj popis tří dnů strávených umýváním nádobí asi mnohé pobavil. Pak se to začalo zlepšovat. Teď, po sedmi měsících strávených v Kanadě přináším subjektivní názory na zdejší pracovní prostředí a Kanaďany. Pokud jste v Kanadě byli a máte jinou zkušenost, je to možné. Budu rád, když se podělíte v komentářích pod článkem.

Rozhodnutí – směr Kanada

Pokud je vám do 35 let, je nejsnazší cestou pro získání práce v Kanadě obstarání tzv. Working holiday víza, které umožňuje legální pracovní pobyt po dobu jednoho roku. To byl i náš případ. S věkem těsně pod uvedenou hranicí a pracovní kariérou na zajímavých projektech v dobrých firmách jsme asi nebyli typickými účastníky programu, ale to není podstatné. Rozhodnutí padlo, já právě dokončil projekt dodání nového eShopu pro jednoho z českých mobilních operátorů, výpovědi tudíž mohly být podány a v září loňského roku jsme se vydali do Kanady.

Než jsme odjeli, tak jsem přečetl množství zkušeností, kde lidi popisovali své trable a radosti při hledání práce v Kanadě. Úplně optimistické čtení to nebylo. Zpravidla končili u těžkých manuálních profesí nebo v pozicích, kde úplně spokojení nebyli. Pěkně zpracovaný průzkum na Kanadaonline.cz (za link díky Martině F.) to potvrzuje – většina účastníků Working Holiday pracuje manuálně. Od cesty nás to neodradilo, ale očekávání nebyla vysoká. Za hlavní cíle cesty jsme si určili pilování angličtiny, odpočinek, cestování a v úvodu zmíněné rozšiřování obzorů.

Výběr destinace

Před cestou jsme zvažovali tři destinace pro náš pobyt:

  • Calgary – město s pravděpodobně nejlepšími vyhlídkami na získání práce a zároveň s relativně nízkými životními náklady v porovnání s dalšími částmi Kanady. Nicméně nebyl jsem si jistý atraktivitou Calgary v případě hledání práce v online oboru. Mezi další nevýhody se přidávalo, že v zimě tam teplota mnohdy klesá k mínus třiceti stupňům a pro efektivní dopravu po městě je potřeba auto, což by zvyšovalo počáteční náklady.
  • Vancouver – město s vysokým podílem imigrantů, kteří zvyšují konkurenci a tlačí mzdy dolů. Bez auta se dá přežít a zima není tak krutá. Z pohledu práce v online oboru rozhodně lepší volba než Calgary. Z českých účastníků programu Working Holiday jich značná část míří právě do Vancouveru.
  • Victoria – hlavní město provincie Britská Kolumbie, ležící na Vancouver Island – při cestách na pevninu tedy musíte využít trajekt nebo letadlo. Do Vancouveru je to okolo sta kilometrů vzdušnou čarou. Victoria je relativně malé město – celá její aglomerace má přibližně 300 tisíc obyvatel. Podíl imigrantů není vysoký – sousedící Saanich má 17,6% podíl, což je výrazně méně než 44% ve Vancouveru (stručné informace o podílu imigrantů v dalších kanadských městech). Díky relativně dobré síti autobusů se po městě lze bez problémů pohybovat bez auta. Zároveň je Victoria vyhlášena za kanadské město s nejteplejším počasím a největším podílem slunečních dnů v roce – obojí díky stínu hor, které jsou ve Spojených státech přes úžinu Juan de Fuca a za pěkného počasí se na ty kopce za mořem moc pěkně kouká.
DSC_0691
Victoria – pár desítek tisíc domků, pět výškových budov, odhadem tři sta tisíc stromů, dvacet tisíc jelenů a pět set tisíc veverek. Hory za mořem jsou už ve Státech

Z výše uvedeného popisu je asi zřejmé, že do oka nám padla právě Victoria. Je to sice menší město, ale s relativně dobrou základnou IT a online firem (viz http://www.viatec.ca/). To ovšem v době našeho odjezdu nehrálo roli, na tuhle skutečnost jsem přišel až na místě.

Hledání práce

Práci jsem hledal online na všech známých serverech – Craigslist, Monster, Indeed, BC jobs, Kijiji, UsedVictoria atd. Odpovědí na inzeráty jsem rozeslal odhadem padesát, z toho mohla být tak polovina reakcí na pozice, kde byl nějaký překryv s mými předchozími pracovními zkušenostmi (online product management, online marketing a podobné).

Během dvou týdnů jsem měl zpátky jednotky neodmítavých reakcí – 3 automaticky generované (díky, že jste zaslal, zvažujeme…) a jedno pozvání na pohovor. Hodnotím to jako ne zrovna uspokojující poměr, na druhou stranu je 14 dnů na výběrové řízení ve větší firmě se zavedenými procesy relativně krátká doba. Nicméně při nákladech, které pobyt v Kanadě generoval se zvyšoval tlak na nalezení nějakého příjmu. V tu chvíli tak došlo na tři už zmíněné dny v kuchyni. Opět vynikající životní zkušenost.

Co se týká přípravy odpovědí (cover letter a CV) mám zkušenost, že zaměstnavatelé reagují spíš na uchazeče, kteří mají odpověď napsanou individuálně, na základě jejich inzerátu. Neznamená to vyloženě si vymýšlet a uvádět nepravdy, ale zdůrazňovat v odpovědích to, co zaměstnavatel považuje za prioritu, v inzerátu zmínil, případně co vy na základě studia dané firmy myslíte, že budou za důležité považovat. CVčka napsaná stylem, kde podrobně popíšete své životní pouti od salaše v Beskydách po manažera v Praze se dostanou spíš do koše než na hromádku “pozvat”.

Rada uzpůsobovat životopis aktuální pracovní nabídce může znít jako samozřejmost, ale v praxi to znamená drobně korigovat každý cover letter a CV podle dané pozice. Když za sebou budete mít dvacátou podobnou korekci, která spočívá v odlišném wordingu, pořadí skillů, zkracování a rozšiřování detailů jednotlivých pracovních zkušeností, tak věřte, že toho budete mít plné zuby. Při třiceti minutách až hodině na jeden inzerát je to samo o sobě práce na plný úvazek.

Nemusíte se bát toho, že taková odpověď bude brána jako neobjektivní. Z vlastní zkušenosti vím, že při inzerci pozice dorazí 50 % odpovědí, které jsou z nějakého důvodu nepoužitelné (žádná zkušenost v oboru, absence předchozí praxe, nedostatečná jazyková průprava atd.) a tak ve vás pak vzbudí zájem každá odpověď, která rozvibruje pocit “ten/ta umí to co potřebujeme”. A to co zaměstnavatel potřebuje je zpravidla to, co uvedl v inzerátu.

Výběrové řízení

Výběrové řízení kam jsem byl pozván bylo na pozici SEM Analyst – tedy analytik search engine marketingu. Není to úplně přesné, protože mezi mé pracovní náplně patří například i realizace PPC kampaní a jiné aktivity související s online marketingem. První setkání byl cca 30 minutový rozhovor, u kterého byli přítomni majitel firmy a obchodní manažer. Zajímali se o moje předchozí zkušenosti z Čech – co jsem dělal, v jakých firmách, moje zkušenosti se SEO (optimalizace pro vyhledávače), PPC (online reklamní kampaně s platbou za kliknutí), reputation management, realizací internetových projektů, moji představu o platu atd.

Neměli problém s mojí angličtinou, která nebyla na špičkové úrovni. Jejich názor byl, že připravované dokumenty pro klienty si navzájem kontrolují a tím pádem jsou schopni odchytit i případné jazykové nedostatky. Rozhovor probíhal svižně, přátelsky, nezazněly žádné HR ptákoviny typu kde se vidíte za třicet let a podobně.

Následoval praktický test, který jsme naplánovali na další den – v dohodnutý čas jsem obdržel emailem instrukce k auditu konkrétních webových stránek z pohledu optimalizace pro vyhledávače a identifikace dalších příležitostí v online marketingu. Časový limit byl tři hodiny na analýzu a přípravu dokumentu s doporučeními. Z výsledku mojí práce jsem měl docela dobrý pocit, i když v daném časovém limitu se nedalo jít úplně do hloubky.

Po dvou dnech přišla pozitivní odpověď spolu s job offer. Celkem tedy výběrové řízení zabralo zhruba týden od mojí reakce na inzerát po finální vyrozumění. Předpokládám ale, že krátká doba na reakci se do značné míry odvíjí od velikosti oslovené firmy.

Práce v kanadské firmě

Když se teď, po sedmi měsících ohlédnu, tak vidím pozitiva a chvíle, kdy to drhlo. Víc než jsem čekal byl problémem jazyk. V Čechách jsem psanou i mluvenou angličtinu používal, ale je rozdíl když komunikujete v českém prostředí anglicky – s native nebo non-native speakery. Native speakeři si uvědomují, že jsou v cizím prostředí a často se, ať už vědomě nebo nevědomě, přizpůsobují – výslovností, rychlostí, hlasitostí, výběrem slov. Tady je to jiné. Podobná zkušenost tu není tak zažitá a nikdo vás nešetří, nikdo sám od sebe nezpomalí. Zvlášť při hovoru přes telefon. Neprobírají se jen pracovní věci, ale hodí se i základní znalost místní kultury a kulturních trendů, když se občas přepne na nepracovní téma. O zaražený knedlík z Evropy, který neví kdo nahradil Jaya Lena v The Tonight Show nikdo nestojí :-).

Mnoho klientů, zejména ve Spojených státech také nelibě nese, pokud jejich dodavatel má rozeznatelný přízvuk. Dodavatel s přízvukem totiž zavání outsorcingem do Indie a druhou ligou v kvalitě služeb. Bohužel. Opět ovšem záleží na konkrétním klientovi. Pro IT firmy a osvícené právníky ze San Francisca je takové chování méně typické, výrobci potřeb pro neslyšící z amerického středozápadu jsou tolerantní o něco méně. Plyne z toho, že pro ne-americké firmy je ohromně těžké uspět na severoamerickém trhu bez rodilých mluvčích a lokálních poboček. Na druhou stranu – rozpočty a možnosti jsou o řády jinde než v ČR.

Moje práce je hodně samostatná, analytická. Určitý čas pracujeme na svěřeném úkolu – audit webu, identifikace problémů, příležitosti ke zlepšení, i specifické úkoly podle požadavků klientů. Pak se závěry konzultují s kolegy, následuje prezentace klientovi. Těmi jsou firmy jak z Kanady, tak zejména ze Spojených států. Typickým klientem je softwarová firma s obratem v řádu stovek milionů USD. Mezi další typy klientů ale patří i firmy z oblasti strojírenství, právníci, health marketing a realitní společnosti.

Překvapila mě vysoká míra důvěry od samého začátku. Od prvního dne jsem měl přístup k datům o klientech, kontakty, mnohdy včetně informací o částkách účtovaných za služby. Také placené přístupy do všech nástrojů se kterými se pracuje, popisy procesů a postupů, interní návody, seznamy užitečných online nástrojů a pluginů pro prohlížeče. Zkrátka všechno důležité know-how, které potřebujete, abyste zítra mohli začít efektivně realizovat online marketing.

S většinou klientů se komunikuje prostřednictvím konferenčních hovorů a softwaru na sdílení obrazovky (GoToMeeting). V první chvíli mě to překvapilo, čekal jsem alespoň nějaký podíl osobní komunikace (při pohovoru se mě ptali zda jsem ochotný cestovat), ale tady je komunikace přes telefon vnímána jinak než v Čechách – telefonuje se hodně, často, atmosféra během telefonování je jiná – více podobná hovoru z očí do očí, hovory jsou dlouhé a často zaznívají informace, které bysme si v Čechách nechali na osobní jednání. Vzhledem k velkým vzdálenostem to ale jinak nejde.

Zprvu jsem byl překvapený, že bez osobního kontaktu se dojednávají i některé smlouvy s novými zákazníky. Firma pravděpodobně těží ze své dlouhé historie – vznikla před rokem 2000 a protože má výsledky, tak i dobrou pověst. Mnoho klientů tak přichází samo, případně je přivádějí klienti, kteří se společností měli dobrou zkušenost v předchozích zaměstnáních a důvěra je již vybudována.

Kanaďané

Moji kolegové jsou, podobně jako většina kanaďanů, velmi přátelští, pohodoví, slušní a korektní. Když je potřeba, tak rádi pomohou nebo poskytnou radu. Žádný stres a nechutenství ke sdílení know-how jsem z jejich strany nikdy nezaznamenal. Na druhou stranu mám pocit, že ta pohodovost někdy vede až k nechuti inovovat, zkoušet nové věci, alternativní cesty atd. Netýká se to drobností, ale spíše strategičtějších věcí typu rozšíření nabídky služeb klientům apod.

Z majitele jsem měl až do nedávna pocit, že se řídí 4hodinovým pracovním týdnem nebo podobnou publikací – v některé dny nechodil vůbec, jindy jen na pár hodin. Teď je trochu aktivnější, ale většinu operativy stále řeší projektový nebo obchodní manažer. Majitel zůstává high level a firmu sleduje spíš přes hlavní ukazatele výkonu, ziskovosti atd. Jeho standardní odpověď na většinu návrhů je “sounds good”, dál se problémem nezabývá a dořešení detailů nechává na svých manažerech :-). Nejsem si jistý, jak by takový přístup fungoval v Čechách, ale tady zdá se funguje bez problémů.

Poslední bod se netýká jen mých kolegů, ale kanaďanů obecně. Přesto ho musím zmínit, zaslouží si to – jejich přístup k imigrantům je vstřícný, alespoň zde ve Victorii. Vícekrát jsme zaslechli “díky, že jste přijeli, Kanada vás potřebuje” v narážce na to, že Kanada postrádá kvalifikovanou pracovní sílu. Samozřejmě se najdou výjimky, které mají opačný názor, ale s těmi jsme se osobně nesetkali (jen z doslechu). V našem případě tedy máme pozitivní zkušenost, která nám doslova vyrazila dech (i s ohledem na to, jak se vůči přistěhovalcům staví značná část české populace). Kanadská ekonomika na imigrantech do jisté míry stojí a tak jsou bráni jako neoddělitelná součást zdejší společnosti. Z toho vyplývají i práva, která mají a přístup ostatních – v obchodech se nikdo neušklíbne, když něco přeslechnete a je potřeba to zopakovat atd.

Zvyklosti v kanadských firmách

Na rozdíl od posledního zaměstnání v ČR se do kanceláře přichází pravidelně už na osmou. Zároveň se ovšem končí ve čtyři hodiny odpoledne. Výjimky prakticky nejsou. Když jsme jednou nestíhali přípravu dokumentů na conf-call s klientem, tak projektový manažer nabídl, že dohodne přeložení conf-callu na jiný termín, jen abychom nemuseli v práci zůstávat déle 🙂 V Čechách si takový přístup nedovedu dost dobře představit.

V prvním roce není nárok na placenou dovolenou, po prvním odpracovaném roce jsou to dva týdny ročně.

Výplata se provádí šekem jednou za 14 dnů, i když mnoho zdejších firem už přešlo na zasílání peněz bankovním převodem (také 2x do měsíce).

Kanceláře sdílíme s dalšími dvěma firmami. Trochu nezvykle je to v rámci jednoho velkého open spacu, takže si vidíme skoro do talíře a mnohdy je zajímavé poslouchat co se řeší v jiných byznysech (IT service provider s cca 20 zaměstnanci a firma poskytující služby v oblasti požární techniky).

Zhodnocení

Po sedmi měsících si nemůžu stěžovat prakticky na nic. Stihli jsme dvoutýdenní dovolenou (resp. neplacené volno) v lednu na Havaji, do práce to mám příjemnou procházkou třicet minut, zlepšuju se v angličtině, rozšiřuju znalosti v online marketingu, pracuju pro zajímavé klienty a získávám zkušenosti, které bych v Čechách asi jen tak nesesbíral. I když rozhodování zda opustit předchozí zaměstnání nebylo snadné, nelituju toho.

Podobnou cestu bych doporučil každému bez ohledu na dosavadní pracovní zkušenosti. Změna v podobě odchodu z domova nebo školy a snaha někde se probít na vlastní pěst je k nezaplacení. Jen mám pocit, že mnoho lidí s Working Holiday vízy po příjezdu automaticky hledá mezi nabídkami manuální práce, i když by měli šanci získat pozici v administrativě s lepším platem nebo méně náročný job.

3 thoughts on “Pracovní postřehy z Kanady

  1. Ahoj Honza
    ani som si neuvedomil, ze tam si uz 8 mesiacov … pride mi, ze len nedavno si odchadzal:) … ale je zaujimave si precitat ako to takto spatne vidis. Ja prechadzam niecim podobnym v Qatare 🙂 … casom to tiez zhrniem, ale s tou anglictinou mas pravdu … nik nezvolni tempo 🙂 a pod … ale je pravda, ze tym kolko je tu expatov tak prva otazka/veta je stale ‘ say it again pls’ 🙂

    1. Ahoj Tomáši, z “say it again” jsem přestal mít trauma už dávno 🙂 Ono se stává často i mezi native speakery, že si nerozumějí a musejí to opakovat. Jen při té komunikaci přes telefon a hovorech s klienty to nevyznívá úplně profesionálně, když to opakuju moc často 🙂

Leave a Reply to Honza Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *