Už dlouho mám rozepsaný příspěvek o počasí ve Victorii. Pořád se nemůžu dostat k tomu, abych ho dokončil a publikoval. Než jsem dopsal první verzi, což bylo někdy na začátku října, tak počasí se totálně změnilo (začalo pršet) a popis už neodpovídal mým tehdejším pocitům “jaké je ve Victorii vlastně počasí”. Tak jsem to celé přepsal.

Než jsem se dostal k publikování druhé verze, bylo zase všechno jinak (začalo být hezky). Mé dojmy z počasí už zase neodpovídaly tomu co jsem tady zažíval. Nene, to by nešlo dát ven… A tak to šlo pořád dokola, zkrátka jsem měl pocit, že kdybych napsal “počasí je tu různorodé”, tak to bude místní povětrnostní podmínky vystihovat úplně přesně.

Když tak ale vzpomínám, tak si vlastně uvědomuju, že to není až tak pravda, protože na podzim bylo parádní období asi tří týdnů kdy bylo ještě relativně teplo a skoro každý den krásně slunečno. Jinými slovy – z tohohle přemýšlení co napsat asi nevybřednu, takže si s tím nebudu lámat hlavu a tady je poslední verze článku na téma zdejší počasí.

V porovnání s Prahou je tu o něco tepleji. Počítáno měsíčními průměry. Někdy okolo roku 2000 tu dokonce měli skoro celé dvě zimy s teplotami trvale nad nulou. To je na první pohled zvláštní, protože jsme v Kanadě, kterou máme zažitou jako království zimy a sněhu. Ale je to tak. Proudění z Pacifiku otepluje zdejší podnebí natolik, že tu dokonce rostou palmy. Sice žádný palmový prales, ale pár (dost) se jich tu najde. Svým dílem přispívá i to, že jižní cíp Vancouver Island je krytý protilehlou americkou pevninou s vysokými horami, které zachytávají největší nápory větru, deště a v zimě i sněhu. Zeměpisně jsme asi tak na úrovni rakouského Lince.

Další výhodou je, že tu nejsou chladná rána. Naopak, ráno je mnohdy tepleji než pak třeba odpoledne. To miluju, protože při ranní cestě do práce necvakám zubama… Teda s výjimkou pár dnů, kdy tu byla fakt kosa a teploty okolo minus deseti. Pozitivní taky je, že tu nefouká vítr nebo aspoň ne tak silně a tak často jako v Čechách. Takže tu funguju s menší než obvyklou nudlí u nosu.

Závěrem ale musím dodat, že i tak se těšíme na jaro, které by podle místních mělo přijít někdy na přelomu února a března.