Na konci minulého, teď už vlastně předminulého týdne, zmoženi neustálými neúspěchy při hledání práce, zašli jsme do kina. Resp. pozval jsem Martýse, protože toho měla plný zuby, tak ať přijde na jiný myšlenky. Šli jsme na nejnovější trhák – Gravity do jednoho z místních 3D kin. Nevím, jestli takhle vypadají všechna kina v Kanadě (s drobnými rozdíly), ale i tohle byl to zajímavý exkurz do cizí kultury.

Začátek ale nebyl úplně snadný. Vybrané kino – Cineplex Odeon (znělo to skvěle) na svých webových stránkách neakceptovalo české platební karty (doplněno: ono je to s tou neakceptací českých platebních karet na zdejších webech docela pravidlo). Bylo možné udělat jen klasickou rezervaci a tu pak zaplatit na místě. Cena jednoho lístku – 13 CAD.

Film začínal ve čtyři odpoledne, kino otevíralo v půl čtvrté. Nahrnuli jsme se do sálu abysme záhy zjistili, že na našich lístcích chybí číslo řady a sedadla. Rychlé ověření potvrdilo, že tady se sedí jen tak – na místa se moc nehraje. Šli jsme sice na první představení očekávaného trháku, ale s námi sedělo v celém kině asi tak 20 – 30 dalších lidí.

Kino bylo HUGE! Odhadem tak polovina sálu v pražském kongresovém centru. Tím pádem jsem pochopil, proč tu nikdo na číslování sedaček moc nevisí. Při počtu kin a kinosálů ve Victorii děleno počtem obyvatel – pravděpodobně nikdy nemůže nastat přetlak a boj o výhodné sedačky. Provozování kin v Čechách musí být zlatý důl!

30 minut (tedy hned jakmile jsme přišli) začínal reklamní blok. Nebyly to jen klasické reklamy na filmy, ale i doprovodné kino-aktuality typu “herečka XY měla ve filmu ABC na sobě tohle, můžete vypadat jako ona když půjdete do obchodu DEF a koupíte si tohle a tohle.” Zvuk na maximum, takže jsme byli hluší ještě před začátkem filmu. Závěr – příště dorazit 5 minut po avizovaném začátku filmu.

Samotné promítání bylo v 3D, rozuměli jsme každý třetí slovo, ale i tak to byl zážitek 🙂 Až našetříme, půjdeme zase 🙂

Při odchodu nás nikdo neskenoval orlím pohledem kvůli 3D brýlím – mohli jsme si je nechat. Dokonce ani u záchodů nestála ostraha – kdybychom chtěli, asi bychom se dostali na další promítání do jiného kinosálu. Nechtěli jsme, hluší jsme byli i tak dost.