Největší položkou v rozpočtu jsou náklady na bydlení. Pokud nechcete sdílet byt s někým cizím (náklady cca 400 CAD), tak pronájem nejlevnějšího bytu vyjde tak na 700-800 CAD měsíčně. Je to 1 bedroom (tzn. obývák spojený s kuchyní a oddělená ložnice) a za tuhle cenu bude pravděpodobně nezařízený a nejspíš jako basement – tedy přestavěný sklep u někoho doma v baráčku.
Basementy jsou ošidné, protože jejich kvalita je různá (někdy dost hrozná) a jste vydáni na milost domácímu a jeho dětem, kteří vám dupou nad hlavou. Často třeba chybí topení (jen výfuk teplého vzduchu), podlaha studí, protože není pořádně zaizolovaná, případně je vstup přes garáž.
My jsme při našem hledání trvalejšího bydlení prohlédli basementy dva. Nijak vysoké číslo, ale jednání s majitelem domu, který se bojí že mu ho podpálíte je ještě těžší ve chvíli, kdy pozná, že nejste kanaďan a nemáte práci.
Jinde v Kanadě to bude asi jinak, ale jak je počet přistěhovalců ve Victorii nízký, tak to vede k tomu, že na cizince se dívají ne tak vřele jako v jiných částech Kanady. Při každém jednání s majitelem – ať už to byl pronájem basementu nebo bytu jsme měli pocit, že jejich naučený úsměv trochu ztuhnul ve chvíli kdy z přízvuku mohli začít usuzovat, že asi opravdu nebudeme kanaďani a tuhl ještě více jakmile jsme po pravdě řekli, že nemáme práci.
Úsměv vydržel až do konce povídání, ale můj subjektivní pocit byl, že to prostě nedopadne. Taky nedopadlo. Celí uzoufaní jsme tak začali zvažovat alternativy. Tou první byl pronájem nezařízeného bytu v nějakém komplexu – ne od majitele, ale od správcovské firmy. Ta by s naším cizím původem pravděpodobně problém neměla, kdybysme se ovšem zavázali k roční smlouvě. Což jsme nechtěli.
Kvalita bytů byla někdy hrozná. Nezapomenu na návštěvu, kde to smrdělo v bytě, smrdělo na chodbách a právě odstěhovaný nájemník nechal v bytě fakt bordel – jídlo na zemi a tak. Sem bychom se měli stěhovat. Ani za nic. Nezlomila to ani výhodná cena, která byla na úrovni kýžených 800 CAD měsíčně.
Co by se nám ale v Čechách nestalo – property manažer, když viděl že nejsme zrovna nadšení, tak se začal vyptávat a když zjistil, že bysme spíš preferovali něco zařízeného, tak nás poslal do domu o blok vedle. Dům patřil jiné firmě (tudíž nechápu proč nás tam poslal, když z toho nemohl mít žádný kšeft) a nabízí krátkodobé i dlouhodobé pronájmy zařízených bytů. Zařízený byt v tomhle případě znamená – včetně talířů, pánviček, příborů, koberců, televize, programů, internetu, peřin, povlečení, toustovače a všeho dalšího. Prostě přijdete a bydlíte. Cena – 950 CAD.
Moc jsme nad tím nepřemýšleli a po prohlídce to vzali – čisto, žádný smrad, když jsme se stěhovali, tak parádně uklizeno. Nikdo se nás neptal jestli pracujeme, odkud jsme a kdy chodíme spát. Vybavení nezařízeného bytu by nás na nějaké stovky taky vyšlo, internet by byl tak 40-50 CAD navíc, takže tohle nakonec vyjde zhruba stejně draho.
Teď jsme tu třetí den (po 3 týdnech v B&B) a nemůžu si stěžovat absolutně na nic. Navíc pár desítek metrů od domu vede Galloping Goose Trail – cyklostezka, která v délce 60 km protíná většinu východního cípu Vancouver Islandu. A do aktuální práce je to pěšky dvacet pět minut 🙂