Monthly Archives: March 2014

Ucluelet a Tofino – kanadská divočina pod mrakem (fotky)

Další z výletů, který jsme v Kanadě podnikli vedl do Uclueletu a Tofina. Dvě městečka někde v jedné třetině jihozápadní strany ostrova. V létě oblíbená turistická destinace, v ostatních měsících díra, kde chcípl pes. A to i na kanadské poměry. Nemůžu ale říct, že by se nám tam nelíbilo 🙂

Podobně jako spousta dalších míst na Vancouver Island, i tahle dvě místa si zachovala své původní názvy. Resp. Ucluelet, který v jazyce indiánů kmene Nootka znamená lidé z bezpečného přístavu. Tofino pak má své jméno po španělském admirálovi jménem Vincento Tofiño, který se na konci 18. století ve zdejších vodách plavil.

Se jmény je to tu vůbec zajímavé. Názvy mnoha míst mají indiánský (Nanaimo, Metchosin) nebo španělský (Juan de Fuca, San Juan) původ. V tomto ohledu lze místňáky jen pochvalně poplácat po zádech.

Z Victorie je to na dvě zmíněná místa přes 300 kilometrů a 4 hodiny jízdy. Prvních 120 kilometrů se jede po severozápadní straně ostrova, po dvouproudé dálnici směrem na Nanaimo. Dálnice je v určitém smyslu nadnesený pojem, protože maximální rychlost je na většině míst omezena na 90 km/h, výjimečně na 110.

Dvě berušky u dálnice :-)
Dvě berušky u dálnice 🙂

Continue reading

Royal BC Museum (fotky)

Pár mobilních fotek z jednoho ze starších výletů. Zde ve Victorii je krásné muzeum. Jedno patro je věnováno místní flóře a fauně (už je to trochu dýl, pamatuju si jen vycpanýho mrože), druhý patro je pak věnováno zdejší indiánské historii a také kolonizaci, tzn. doba divokého západu.

Tahle část se mi líbila po pravdě nejvíc – část muzea je postavena jako věrná kopie města v té době – můžete zajít do přístavu, kde je záď lodi, se kterou George Vancouver poprvé přistál ve zdejších krajích na sklonku 18. století, mrknout jak se mlsalo v tehdejším salonu, podívat se do hotelu té doby nebo na vlakové zastávce počkat na vlak, který vám pak profičí za okny včetně odpovídajících zvukových efektů.

Prostě paráda a zážitek pro každé malé a velké dítě :-). Když se zadaří, tak se tam ještě určitě jednou vydáme s lepším foťákem. Návštěvu doporučuju každému kdo se ve Victorii vyskytne.

Testy outdoorovýho vybavení

Před naší cestou na Havaj jsme pořídili rozličný vybavení pro přežití tam, venku. Většina z toho se ukázala jako pěkně zbytečný krámy, který jsme použili sotva jednou, ale to nijak nesnižuje jejich význam a užitečnost pro další cesty (jinými slovy – přiznat, že jsme je kupovali zbytečně by byla potupa).

Stan MEC Camper 2

(http://www.mec.ca/product/5027-694/mec-camper-2-tent/)

Pořídili jsme v MECu za 159 dolarů (zdražili ho od té doby). Po pravdě – špičková investice. Stan jsme byli schopní dokonce i my postavit během dvaceti minut (standard je pět) a na dvacátý pokus i vcelku rychle složit a to za tmy. Pak jsme museli dokoupit chybějící kolíky, ale co už…

Stan je tak akorát pro dvě osoby na přespání – nic víc než dvě karimatky, spacáky a my se do něj totiž nevejde. Pod vnější plachtu lze ještě schovat boty nebo i baťoh, nicméně značně to omezuje manévrovací prostor potřebný při vylézání ze stanu. A věřte, že v noci, ve tmě, když jdete čurat, se manévruje dost špatně.

camper

Stan má dva identické vchody, v teplém počasí příjemně profukuje. Skvěle nás ochránil před sluncem i před víc jak den trvajícím deště kdy pršelo fakt hodně. To rozhodně potěšilo. My jsme ho na oplátku řádně zaflákali bahnem při nocování na Kalalau trail, takže teď se budeme stydět ho někde znovu rozbalit. Vypadá fakt jako kdybysme stanovali uprostřed prasečáku.

Při chladných nocích jsme byli schopní si i bez nějakých extra fyzických aktivit vyrobit dost tepla, aby ve stanu bylo pocitově o dost tepleji než venku. Šířka vnitřního stanu je 1,30m, tzn. nic moc a na nějaké velké převalování to moc není. Stan dostává známku jedna.

Continue reading